Sluníčko však za chvilku
vypilo tu nadílku.
Podzimní říkadla
Foukej, foukej větříčku, shoď mi jednu hruštičku. Shoď mi jednu nebo dvě, budou dobré obě dvě. Česat jablka to je snadné,
jedno chytíš, druhé spadne. Udělá bum do trávy anebo bác do hlavy. Po trávě se koulí, na hlavě máš bouli. Třesu, třesu stromem, za tím naším domem. Třesu, třesu švestky, spadněte mi všecky. Ta první je na koláček, na kulatý tvaroháček. Ta druhá je do knedlíku, dáme si jí do rendlíku. A ta třetí k tomu, tu si nesu domů. Když vejdeme za vrátka, čeká na nás zahrádka. Volají stromy ze zahrady: "Pospěšte si, my jsme tady,
máme zralá jablíčka, těžká naše větvička. " Vylezeme po žebříčku, natrháme do košíčku. Kutálí se ze dvora takhle velká brambora. Neviděla, neslyšela, že na ní padá závora. Kam koukáš ty závoro? Na tebe ty bramboro! Kdyby tudy projel vlak, byl by z tebe bramborák. Dva pavoučci lezli vzhůru, spřádali si síť. Spustili se na zem dolů, honem si je chyť. Padá listí zlaté rudé, je ho plná zahrada. A co potom padat bude, až to listí opadá? Potom bude padat sníh, co ho bude ve větvích.